Řecké dějiny-
Kréta
Ostrov Kréta leží mezi třemi světadíly - Evropou, Asií a Afrikou a zaujímá prostor čítající 250 kilometrů na délku a 12 až 60 km na šířku. Její výhodnou polohu křižovatky vlivu různých vyvinutých kultur, která si bere od jiných to nejlepší ještě umocňují místní klimatické podmínky, které se také výrazně podepsaly na rozvoji ostrova.
Podle řeckých pověstí se bůh Zeus zamiloval (opět) do krásné princezny Európy. Změnil se v krásného býka a s princeznou na hřbetě se dostal na Krétu. Bůh měl s krásnou pozemšťankou tři syny - Mínóa, Sarpedona a Rhadamanthyse, kteří se měli dělit o vládu nad ostrovem. Sarpedon se ale proti Mínóovi vzbouřil a ze začátku k tomu zlákal i nejmladšího z bratří. Ten ale nakonec uznal svoji chybu a vrátil se k Mínóovi, který se s ním podělil o vládu, zatímco Sarpedon vyšel naprázdno. Bratři sídlící v Knóssu vládli tak spravedlivě, že se dokonce po smrti dostali "pracovně" do podsvětí, kde soudili lidské duše. Je velmi pravděpodobné, že jméno Mínós znamenalo titul, podobně jako třeba faraón, neboť všichni králové Kréty se jmenovali Mínós. Anebo šlo o jméno, které musel přijmout každý vladař.
Skuteční Kréťané se poprvé na ostrově objevují snad v mladší době kamenné (neolitu). Neolitická kultura se zde asi výrazně zmohla, neboť vrstva tohoto období sahají na knósském pahorku do hloubky sedmi metrů. Kréťané nám zanechali z tohoto období převážně úlomky ze své barevné keramiky, občas i s ornamenty proužků a trojúhelníků. Podle jiných nálezů můžeme usoudit, že Kréťané se zabývali hlavně zemědělstvím, chovem dobytka a lovem. Jako obydlí se ujaly jeskyně, na něž je Kréta bohatá, a chýše spletené z větví a vymazané hlínou. Setkáváme se však i s uspořádanými sídlišti s ulicemi a domy z cihel a s kamennými základy. Neolitické období přestáváme na Krétě počítat s rokem 3000 před n.l.
Trója
Nejdříve by bylo vhodné říci něco o samotné Tróji, kterou Homér nazývá Ílios. Její poloha je v severozápadní Asii nad řekami Skamandr a Simeont. Toto místo bylo dle archeologických nálezů obydleno s drobnými přestávkami již od začátku 3. tis. př. n. l. Samotné město prošlo dlouhým vývojem, a proto abychom od sebe odlišili toto město v různých dobách, hovoříme o prvních, druhých a dalších městech trójských. Již nejstarší- první město trójské, muselo mít velký význam, neboť bylo obehnáno kruhovou hradbou. Druhé město trójské (2700- 2400 př. n. l.) bylo pak opevněno obzvláště mohutně, hradby při zemi měly šířku 5-10 m a i s nádstavbou měřily přes 10m na výšku. Hlavní brána tohoto města ležela na jihozápadě. O významu tohoto města svědčí i poklady se zlatými šperky a zbraněmi. V této vrstvě našel Heinrich Schliemann zlatý poklad, jenž mylně považoval za Priamův. Třetí až páté město významné tolik nebylo, což potvrzuje také to, že opevněno z nich bylo pouze poslední. Následující město- šesté, bylo opět silně opevněno, ale hradby nezabránily živelným pohromám, a tak toto město podlehlo zemětřesení ve 14. stol. př. n. l. Sedmé město je pro nás nejdůležitější, neboť se stává dějištěm trójské války,a které podle pověsti popsané v Homérově Íliadě vyvrátí Řekové. My tuto událost datujeme asi někdy do roku 1200 př. n. l
Mykény
Otázka rozvoje a pádu města Mykén je jednou z nejsložitějších otázek antických dějin a dosud nemáme zdaleka vyjasněno mnoho otázek. Nejsme si jisti ani u tak elementární otázky, kdo to vlastně Mykéňané byli. Myslíme si, že obyvateli tohoto města se stali Achájové, ale postrádáme nějaký stoprocentní důkaz. Podobně jsme na tom i v otázce Kréťanů.
Dnes převládá názor, že Kréta a Mykény byly osídleny různými národy a v druhém městě žili obléhatelé Tróje Achájové, kteří přitáhli odněkud ze severu na zlomu třetího a druhého tisíciletí před n.l. Tímto městem, které dalo pro svoji dominantní pozici jméno celému období řeckých dějin, se vlastně počítá začátek samotné řecké kultury. Tato první významná pevninská řecká kultura zažila dobu největšího rozvoje zhruba v letech 1600 - 1200 před n.l. Nejdříve ji silně ovlivňovala krétská kultura, ale ta nakonec podlehla mykénské expanzi, snad někdy okolo roku 1450 před n.l. a od té doby se tento stát rozvíjí společně nebo nezávisle na Krétě.
Mykéňané jakožto soubor národů vládnoucích tehdy Řecku žili v malých královstvích, která se v podstatě nikdy funkčně politicky nesjednotila, ostatně to je znakem většiny dějin celého antického Řecka. Přesto však Mykéňany nazýváme větší množství obyvatel Řecka, kteří mluvili stejnou formou rané řečtiny a sdíleli podobný styl života a náboženských názorů. Samotné město Mykény zastávalo vůdčí pozici.
Podobně jako v případě Kréty se o místních zajímavostech dozvídáme především z archeologických nálezů. Místo Evanse však převzal úlohu velkého objevitele ještě mnohem slavnější archeolog, Němec Heinrich Schliemann, který objevil i zbytky Tróje. Tento muž se po svém úspěchu s Trójou rozhodl, že prozkoumá "zlatem bohaté Mykény", jak píše Homér. Jeho první vykopávky vynesly povzbudivé výsledky a záhy stálo před světem odhaleno velevýznamné město řecké kultury. Schliemann objevil hrobový okrsek A obsahující šest hrobů členů mykénské královské rodiny, které obepínala nízká kamenná zeď.