Vojenství

Řecká armáda - Makedonie 360-140 př. n. l.

Organizace
Již před nástupem Filipa II. na trůn byla makedonská jízda pravděpodobně nejlepší v celém Řecku. Byla vybírána z příslušníků aristokracie a jak její název "Druhové" (hetairoi) napovídá, byla to původně zřejmě jízdní královská osobní stráž.

Mnohem horší to bylo s pěchotou. Ta byla tvořena sedláky, kteří postrádali disciplínu, trénink i řádnou organizaci. Filip tedy začal s tvrdým tréninkem. Nutil své vojáky do dlouhých cvičných pochodů v plné zbroji a s kompletní výstrojí včetně zavazadel. Zakázal používání vozu a každých deset vojáků mohlo mít jen jednoho sluhu, který nesl ruční mlýnky a lana. Vojáci si sami museli nosit třicetidenní dávky. Také kavalerie měla omezený počet sluhů (maximálně jednoho na každého jezdce). Takto dokázal Filip značně omezit počet zavazadel a nevojenských osob ve svém vojsku, dva faktory které vždy velmi obtěžovaly a zpomalovaly všechny armády.

Filip také zreorganizoval svou těžkou pěchotu do falangy, která byla bez pochyby založená na thébském modelu. Arrianos při popisu Alexandrovy armády píše, že každý zástup (dekas) se skládal ze 16 mužů. Zástupu velel dekadarchos , který stál v jeho čele, za ním byl voják pobírající dvojnásobný plat, za ním další pobírající částku někde mezi normálním a dvojnásobným platem, za ním stálo 12 Peršanů (při svém tažení musel Alexandr doplňovat své vojsko Peršany) a na konci stál další řecký voják s vyšším platem (mezi normálem a dvojnásobkem běžného žoldu).

Aby zvýšil důstojnost své nové falangy, nazval její vojáky "Pěšími druhy" (pezhetairoi). Jeho falanga byla rozdělena do taxeis , ve stylu ostatních nespartských řeckých států. Každý taxis byl rekrutován z jiné části Makedonie. Zdá se, že v době Alexandrově bylo 12 taxeis, každý o síle 1500 mužů; šest jich bylo ponecháno v Makedonii a šest doprovázelo Alexandra na jeho perském tažení.

O dalších podjednotkách nemáme v podstatě žádné zprávy. Nicméně podíváme-li se na vojska Alexandrových nástupců, zjistíme, že byla všechna organizovaná v podstatě stejně. To by naznačovalo, že vzorem byla armáda Alexandrova. V tom případě by se tedy každý taxis skládal z šesti syntagmat nebo také speir (syntagma, speira) o 256 mužích a každá syntagma by měla čtyři tetrarchies .

Kromě výše popsané falangy se v Alexandrově armádě nacházelo také 3000 hypaspistů (hypaspistoi). Hypaspisté (doslova štítonoši) byli o něco lehčí pěchota než falangisté. Obvykle byli stavěni mezi falangu a jízdu. Jejich hlavním úkolem bylo pravděpodobně chránit velmi zranitelné boky falangy. Základními jednotkami hypaspistů byly chiliarchies o 1000 mužích. První z nich se nazývala agema a byla to králova osobní stráž.

Důležitou součástí Alexandrova vojska byla jeho makedonská jízda. Kavalerie, která doprovázela Alexandra na jeho tažení byla rozdělena do osmi ilai. Každá ile byla pod velením ilarcha (ilarches). První ile byla silnější než ostatní, byla známá jako královská ile a často jí velel sám Alexandr. Zdá se, že síla jedné ily byla 210, později 231, mužů. Síla královské ily byla pravděpodobně 300 jezdců.

Ily bojovaly v klínové formaci. V čele formace byl ilarches, na křídlech byli další dva důstojníci a za celou formací jel ouragos . Jezdci byli vyzbrojeni dlouhým kopím, kterému se také říkalo sarissa.

Kromě makedonské kavalerie měl Alexandr také thessalskou jízdu o síle 1800 mužů. O jejím uspořádání ani síle jednotlivých jednotek nemáme žádné zprávy. Víme, že síla jednotlivých jednotek byla různá a že farsálská ile byla nejsilnější a nejlepší. Thessalská jízda bojovala ve formaci tvaru kosočtverce.

Pak tu byla také řecká kavalerie. Těchto 600 mužů bylo podle Asclepiodota uspořádáno v pěti ilách o 128 jezdcích. V bitvě se formovali do čtverce s čelem šestnáct a hloubkou 8 mužů (vzhledem k poměru šířky a délky koně a vzdálenostem mezi jednotlivými jezdci se skutečně jednalo zhruba o čtverec). Jak thessalská tak i řecká jízda byla vyzbrojena oštěpy.

Jako jízdní průzkum sloužilo 900 thráckých a paionských jezdců. Jejich hlavním úkolem bylo zkoumat oblast před hlavním vojskem, vyhledávat léčky a pozorovat pohyby nepřítele.

V bitvě u Graniku se mluví o čtyrech ilách balkánských kopiníků. V průběhu svého tažení Alexandr zverboval také 1000 perských jízdních lučištníků.

Jak postupně stále přibývalo jezdců z orientu, Alexandr musel nakonec zreorganizovat své jízdní jednotky. Ponechal si svou královskou ilu, ale zbytek jízdy zformoval do hipparchies . Ty se staly standardními makedonskými jízdními jednotkami. Každá z nich obsahovala osm ilai.

Hlavními zdroji našich vědomostí pro pozdější makedonské válečnictví jsou Polybios, Asclepiodotus a amfipolský vojenský řád. Polybios je nejhodnověrnějším antickým historikem v oblasti vojenských záležitostí a podává nám mnoho popisů bitev, ve kterých byl použit makedonský typ falangy. V jednom bodě dokonce popisuje základní strukturu a funkci falangy, ale bohužel nejde do větších podrobností. Na toto téma napsal samostatné pojednání, které se nám ovšem nezachovalo. Asclepiodotus nám ve svém díle nabízí obraz o struktuře, výcviku a taktice idealizované falangy. Podává nám detailní přehled falangy o 16 384 mužích, která je rozdělena do 1 024 zástupu o šestnácti vojácích. Takováto falanga pravděpodobně nikdy neexistovala. Řada oddílu a hodností, které zmiňuje je pravděpodobně jen hypotetická. Amfipolský vojenský řád je výčet makedonských vojenských předpisů, který byl nalezen v Amfipoli (není kompletní). Můžeme zde mimo jiné najít některé nižší hodnosti a jednotky.

Na základě těchto pramenů můžeme zrekonstruovat možnou podobu struktury makedonské falangy. Nejmenší jednotkou byl opět lochos - zástup šestnácti mužů pod velením lochaga (lochagos). Ze čtyř lochu se skládala jedna tetrarchia, které velel tetrarches. Čtyri tetrarchie vytvářely jednotku zvanou speira (nebo také syntagma), jejíž velitel se nazýval speirarches . Následovala zřejmě chiliarchia, sestávající ze čtyř speir. Velitelem byl chiliarches . Poslední podjednotkou falangy byla strategia, kterou tvořily (jak už vás asi napadlo) čtyři chiliarchiai .